Hned z rána jsem vyběhla z domu,směr stáj.Čekal mě trénink u Lisy.Bylo chladnějsší,květnové ráno ale ve vesničce to už žilo,Děti běhali po venku,případně se chystali na jezdeckou hodinu.
Těšila jsme se na Hopeho a tyk jsme zrychlila.Po pár minutách jsem byla u stáje.
Přiřítila jsme se do boxu.Hope vesela zařehtal a já ho objala."Tak jo hochu,dneska budeme trénovat."
Hope si nesouhlasně odfrkl,ale já už byla v sedlovně a brala si své čištění a sedlo.Uvázala jsme Hopeho v uličce a dala se do čištění.Za chvíli se lesk a já obdivovala svoji práci.Natáhla jsme se pro sedlo a položila mu ho na hřbet.upravila jsme ho a utáhla podbřišník.Po té jsem vzala uzdečku,strčila mu udidlo do huby a zapla podhrdelník a nánosník.
Vyvedla ho ven a zkontrolovala podbřišník.Pak jsem se vyhoupla na jeho hřbet.Hope netrpělivě podupával na místě a já se mu musel smát.Otočila jsem ho a vydala se k Lise.
Krokem jsme vyjížděli z vesnice.Hope netrpělivě kousal udidlo a tak jsme po pár set metrech zrychlili do klusu.
Rozhodla jsme si zkrátit cestu kolem crossové dráhy.Projížděla jsem kolem překážky,kde měla údajně umřít ta dívka a důkladněji si ji prohlédla.Podívala jsme se na ni z blízka,když jsme si všimla černé skvrny,která vypadala jako zaschlá krev.Udělalo se mi nevolno a tak jsem Hopeho otočila a chtěla jet dál.Ale najdenou mě zaplavila vlna zimy a a měla jsem pocit,že mně někdo sleduje.Rychle jsme s tama odjížděla...POcit ale nezmizel
Pocit ale nezmizel.Pořád mě probodávali ty ledové oči.Nevěděla jsem,co to je.za cvíly jsme už ale konečně uviděla Lisu a pocit najednou zmizel...
"Ahoj Liso!"pozdravila jsme ji.
"Ahojky Katie,připravená trénovat?"zeptala se mně.
"Jasně.Hope se taky nemůže dočkat."řekla jsme a začaly jsme se s Lisou smát,když Hope na protest odfrkl.
Cvalem jsme vjeli do jízdárny.Lisa mě dirigovala a Hope se náramně snažil.
"Dobře,teď zkus překroky!"zavolala na mně Lisa.Ty Hopemu nešly.Zamotal si nohy a málem upadl.Zkusily jsme lehčí cviky.
Cválali jsme ve středu jízdárny,když tu Hope najednou prudce zastavil.Málem jsem mu přeletěla přes hlavu.A v tom okamžiku se měn opět zmocnil pocit naprosté bezmoci...