Boommerang-Zrůda
24. 4. 2011
Vjížděla jsme do vesnice.Bylo to zvláštní být po takové době zase doma.Motýlci v mém břiše splašeně poletovali,že jsme měla pocit že mám v břišezajíce a ne motýlky.Zhluboka jsme se nadechla a vjela pomalým krokem na příjezdovou cestu k našemu obchodu.
"Jé...Uh..Ahoj Tess."vykoktá ze sebe když mě uvidí a pokouší se zkroutit obličej do nečeho co má připomínat úsměv.
"Nech si to tvý ahoj Tess!Jak jsi mi to mohl udělat?!Mohl jsi ho zabít!"vyjela jsme po něm.
"Ty myslíš toho tvýho šílenýho koně?"odsekl "Tu herku,kvůli které jsi utekla z domu?!"
"Možná by ses měl zamyslet nad sebou.Boom za nic nemůže."zařvala jsme na něho a vyhrkli mi slzy do očí.
"Kvůli tý herce jsi utekla z domu!Nenechám to jen tak.Jesm tvůj otec!"zařval až se Mireldis lekla a začala podupávat na místě.
"Taková zrůda jako ty,můj otec být nemůže!!"to ho odrovnalo.Zůstal stát s otevřenou pusou.
Otočila jsme Miredis a tryskem ucháněla pryč.Přes slzy jsme skoro nic neviděla,ale věděla jsme kam bych měla jít.Do mého jediného domova.K tetě.Cvalem jsme odbočila na cestu podél vody.
Vesnice se vzdalovala až zmizela úplně.Přitáhla jsme otěže a zasedla si,abych Mireldis spomalila.Klusali jsme kolem vody,která odrážela barevné stromy,jenž rostli po jejích březích.Vzpoměla jsme si,že cestu k tetě znám jen tu přes hory.Ale do vesnice jsem se vracet nechtěla,nezbývalo mi,než se někoho zeptat.
Za chvíly jsme uviděla starý,dřevěný mlýn.Sjela jsme z cesty a chtla jsme se zeptat mlynáře,kudy se dostanu do tetiny vesničky.
"Dobrý den,můžu se zeptat kudy se dostanu do vesnice v horách?"zeptala jsem se starého,nepříjemného chlapa.začal mi vysvětlovat cestu.Poděkovala jsem a vrátila jsme se zpět na cestu,směr vesnička.
Ryskla jsem to a zkrátila jsem si cestu přes louky.Spokojeně jsme si cválaly po zelených loukách a já poslouchala rytmické bušení kopyt o měkkou půdu.Po několika minutách cvalu jsme opět narazily na cestu.V dáli jsme už viděly obrysi vesnice.Spomalily jsme do klusu a zbytek cesty urazily klusem.
Konečně jsme začala poznávat kde jsme a mé orientační smysli se zase zapojily do funkce.začali jsme stoupat do točitého úbočí kopce a já konečně poznala,že jsme doma...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář